sobota 19. října 2013

I kill because I'm hungry

Ahoj lidi!

Před chvílí jsem doma dovysávala (ano,po deváté večer, chce mě někdo za sousedku?), ale nohy mě už jaksi vypověděly službu :D Ano, hádáte dobře. Dneska byl můj oblíbený ''leg day'' a po nějaké době jsem zase (mimo jiné :D)  zapojila i cvik hip thrust (o kterém jsem psala třeba v článku ZDE) a sumo mrtvé tahy. Na legpressu na závěr jsem se zase málem rozbrečela, to už je celkem normální :D Ale tentokrát jsem to přepískla trochu víc, než normálně a cesta domů mi trvala o 20 minut déle, než obvykle (a ne, nestavovala jsem se cestou do cukrárny ani pro léky proti bolesti :D) I po příchodu domů jsem byla trochu v šoku, tak jsem si napustila teplou vanu, že mi to třeba ty nohy trochu uvolní a já debil jsem tam vlezla i s ponožkama :D No nic, zbytek dneška jsem tedy strávila v izolaci s nohama nahoře a že jsem ten odpočinek už fakt potřebovala! Večer jsem si ale řekla, že bych aspoň něco udělat mohla, tak jsem vysála ty dvě místnosti, kde máme koberce (ještě, že jich není víc!) a vrátila se do své původní, pohodlné pozice. A teď mě tu máte, jste rádi!? :D


Nápad na dnešní článek jsem dostala dnes, když jsem se rozhodla, že odpovím na vaše emaily. Mě nerozhodí jen tak něco, to už asi sami víte. Jsem prostě flegmatik a věci mi jsou...někde :D Ale jsou situace, které mě dokáží celkem dobře vytočit a probudit ve mě nějaký ten vztek. Uvidíme, jestli se v některých z nich shodujeme. Budu ráda, když mi pak napíšete i vy do komentářů, co dokáže nejvíce rozčílit vás :D


1) Vrátím se tedy k tomu, jak jsem se rozhodla odpovědět na emaily. Vybrala jsem si nejdelší email, přečetla a napsala odpověď ve formě slohu (prostě hóódně dlouhý :D) Jsem spokojená se svou odpovědí a kliknu na tlačítko odeslat a v tom na mě vyblikne veselá zprávička ''Zprávu se nepodařilo odeslat (byla překročena disková kvóta)'' WTF? Kliknu na OK a vidím, že celá moje odpověď zmizela bůhvíkam! Už ve mě začíná probublávat vztek. Klikám mezi rozepsané, NIC. Odeslané, NIC. Zkouším i spamy (jo, to by bylo asi divné, kdyby se tam ta zpráva uložila, ale tak zkusit jsem to musela :D), NIC. 
Takové chvíle nejsou příliš výjimečné. Nechtějte ale být v mé přítomnosti, když se něco takového stane. To se pak divíte, jaká sprostá slovíčka dokáže taková holčička jako já vypustit do světa :D


2) Na to, že posilovnu považuju za svůj druhý domov, mě i tam dokáže řada věcí pořádně zvednout ze židle (nebo z lavice na bench? :D) Nebudu tentokrát útočit na ty, co 2 hodiny obývají kardio stroje, to je jako házet hrách proti zdi :D 


Bench press moc často necvičím, raději dělám tlaky na prsa normálně s jednoručkami, protože...no, z mnoha důvodů :D Například většina lidí má silnější jednu ruku než druhou a když cvičíte bench, jedna ruka bude přebírat víc váhy, což u jednoruček nehrozí. Navíc s jednoručkami dokážete ten cvik provést ve větším rozsahu pohybu. Ale tím jsem se dostala někam úplně jinam :D Když už ale jdu na bench, vždy je na každé straně naloženo přes 40 kilo. Né, že bych si na takovu váhu netroufla (:D), ale 100 kilo na bench zatím opravdu nedám a pokaždé sundávat z každé strany troje kotouče není zrovna něco, proč jsem do posilovny přišla :D To stejné se stává na Smithově stroji. Tam naštěstí nechodím skoro vůbec, takže mě to tam fakt netrápí a nechám ostatní, ať si to po sobě uklízí :D
Ale beru to z té světlé stránky - taháním tolika kotoučů aspoň posílím svůj úchop, což mi pak pomůže například při mrtvém tahu. Taková náhrada cviku farmers walk! :D A nejspíš se to osvědčuje, jelikož na mrtvém tahu se zlepšuji a včera jsem pokořila svůj minirekord - 2x 82 kilo. Bez rukavic, pásku, trhaček a ostatních...vymožeností :D Jo jasně někteří z vás to mají na rozcvičku, ale já jsem zatím lemra, tak mě berte s rezervou :D 



V posilovně ještě zůstaneme. Jak jsem vám už párkrát psala, při cvičení na mě není moc hezký pohled. Debilní výrazy v obličeji, řasenka stékající až po bradě, vlasy vypadající, jako by hřeben pro mě bylo jen sprosté slovo... Ale jak se říká ''Pokud po cvičení vypadáš dobře, netrénoval jsi dost tvrdě!'' :D Toto tedy splňuju všemi deseti a pokud byste mě po mém tréninku viděli, dáte mi za pravdu. Ale nemám na lidi, co při cvičení vypadají neskutečně nasraně. Neříkám, že se při cvičení musíte usmívat jak sluníčko a zdravit všechny okolo ''Ahojík'', to mezi činky a železa opravdu nepatří. 


U nás v posilce však vídám tak 2, 3 chlapy, co vypadají jako vrazi, opravdu. A jde z nich strach. Ale pokud si pánové myslíte, že jen kvůli tomu, že na mě hodíte výhružný pohled, vás pustím k tyči na dřepy, to se teda šeredně pletete! :D Možná kdybyste se na mě hezky usmáli...


3) A teď se dostáváme k hlavnímu bodu programu a tím je jídlo :D
Když občas zavítáte na nějaký foodblog s recepty, jídlo na fotkách je krásně nazdobené, lívance naskládané do vysokých pyramidek... Prostě vás to láká si ten recept vyzkoušet a věříte, že výsledek bude vypadat jako na obrázku. Chyba lávky, přátelé :D Z těsta na lívance vám neuděláte lívance, ale nakonec z toho na pánvi upachtíte podivně vypadající kaši, jelikož těsto je příliš řidké/husté/moučné/pánev moc či málo rozpálená/chybí podstatná ingredience. Na nějakou dobu vás elán do vaření a pečení přejde a vrátíte se zpátky ke své klasice (opéct maso, uvařit rýži, otevřít cottage...), kterou (pokud nejste úplný trotl) pokazit prostě nemůžete. Pak to zkusíte znovu, tentokrát jiný zázračný recept, bohužel s podobným výsledkem. Po několika nevydařených pokusech zanevřete na to, že se ve vás nějaký talent na vaření vůbec skrývá a ke klasice se vrátíte už na trvalo :D


Ti z vás, co si do školy/práce nosí krabičky z jídlem se možná ztotožní s mým dalším problémem. Ten nastane, když si zapomenu příbor :D Nestává se to často, ale když už, dostávám se někdy do docela vtipných situací :D Teď musím říct, že je štěstí, že většina mého jídla je taková ''sušší'' a nenosím do školy v krabičce například knedlík s omáčkou :D To by teprve stálo za to! :D



4) No a úplně nejhorší je, když mi dojde protein. Ne, je něco horšího. Když nechám šejkr od proteinu v jedné tašce, druhý den si vezmu jinou tašku a ten šejkr tam špinavý najdu až po pár dnech. To pak teda opravdu stojí za to! Nevěříte? Zkuste to! :D


Co vy?

17 komentářů:

  1. Mě hrozně vytáčí, když mě někdo / něco zdržuje, úplně neskutečným způsobem. Ať je to cokoli, když jdou přede mnou lidé co se hrozně šourají, nebo když někdo mluví moc pomalu, nebo když vysávám a vypadne mi ze zásuvky ten konec..:D Normálně jsem fakt flegmatický typ, ale zdržování prostě nenávidím :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak s tím příborem se mi to párkrát stalo.. Nemilé :D Ale nemáš na mě! Já už mail, který mi nešel odeslat psala i 7x a pak sem došla na to, že na seznamu je chytré okýnko, které si rozklikneš a už ti tam jde psát větší text.. Ale maturita fakt nehorázná :D Ještě když si pokaždé musíš vzpomenout, cos chtěla napsat..

    OdpovědětVymazat
  3. :DDDDDDD Zas perlíš! Jo "vůně" proteinu je mi známá :DDDDD a o příboru mi ani nemluv.. :/ :D To už je víc dnů kdy si ho zapomenu :D Nevýhoda střídnání tašek ;) :D

    OdpovědětVymazat
  4. Presne tyhle clanky miluju!!!! :D skvely :))

    OdpovědětVymazat
  5. mě snad ve škole začnou řikat "ta, co shání lžičku".....

    OdpovědětVymazat
  6. Knedlík lze alespoň chňapnout mezi prsty a omáčku jím z krabičky vytřít. Kuskus, hrách nebo čočka už se jí podstatně hůř. Tak dlouhý jazyk nemám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vytřít :-D :-D :-D už se vidím jak si ve škole vytírám krabičku omáčky knedlíkem :-D:-D

      Vymazat
  7. Legs days znám, minulém týden jsem se vzpamatovávala 2 dny :-D
    S tím mailem... To se mi stalo predevcirem s prezentaci na seminář... 2x jsem to uložila, odešla pryč a.. Samozrejme ze souboru se uložila hlavni stránka, dík moc, ta se,mnou to prezentování fakt prevalcuje :-D
    S priborem jsem v klidku, když ho zapomenu, soudu si k mamce do kabinetu nebo do Billy pro plastový za 10kc :-D

    OdpovědětVymazat
  8. S tím příborem je to na nic. :D Taky se mi to často stávalo, teď u sebe radši nosím pořád vidličku a lžičku a je to v suchu. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezky a vtipně napsané :-D. Super obrázky, fakt, vždy mě pobaví :-D.... Že bych zapoměla příbor doma, to se mi nestává, spíše mám problém ten, že mám třeba v každé kabelce 3 lžičky nebo vidličky:-D...a tolikrát je nepotřebuju, a když se teda rozhodnu si je vyndat, zrovna je na život a na smrt potřebuju:-D...Jinak mě třeba dokáže naštvat, když někomu radím ohledně zdravé stravy nebo cvičení a on si stejně jede to svoje typu "když budu denně cvičit 4hodiny budu mít luxusní postavu", a nebo "když nebudu jíst zhubnu a konečně budu mít svoji vysněnou postavu". Ale nad takovýma věcma se už nerozčiluju:-D.A nebo mě naopak dokáže pobavit, když mi někdo řekne "hmm tyjo, včera jsem při filmu posilovala ruce s čínkama na chvilku, víš aby se neřeklo, a dnes to cítím jak prase" :-D:-D.-D...

    OdpovědětVymazat
  10. S tím šejkrem to znám :D Tedy ne z mé vlastní zkušenosti, ale od přítele. Vždycky, ale opravdu vždycky na něj zapomene a pak mi k němu chce dát čichnout s tím jak si ho vymyl, ale už na 5 metrů je na 100% jistý opak. :D

    OdpovědětVymazat
  11. Joo, zapomenutej příbor je super věc. Už jsem takhle byla jednou (nebo dvakrát? :D) žebrat ve Vaňkovce u nějakýho fast foodu, jestli by mi dali plastovou lžíci :D.
    Smradlavej shaker je kapitola sama pro sebe...na to už mám trik, že při rozdělávání přestanu dejchat a po dobu zadrženýho dechu ho rychle vypláchnu a strčim do myčky.
    A co se týče nasranýho výrazu v posilce...to jsem asi zrovna já :D... Ne, že bych byla naštvaná, ale jak v rámci soustředění nějak povolim obličejový svaly, tak vypadám jak psychopat :D... občas se při pohledu do zrdcadla snažím tvářit líp, ale nevydrží to dlouho :D

    OdpovědětVymazat
  12. :D Na blog jsem narazila poprvé, ale neskutečně se mi líbí. A hlavně tenhle článek a ty fotky mě fat pobavily :)
    Jinak sama sice dělám trenérku Poledance (ruce, záda, břicho mám asi dost vytrénované), ale od pohledu vůbec nejde poznat že cvičím.. S Tvojí postavou se to bohužel vůbec nedá srovnat.

    OdpovědětVymazat
  13. Stim sejkrem to znam, stoji to potom za to, to otevrit! :-D:-D haha...
    A s priborem jsem to mela tak, ze muj spolusedici si taky nosil jidlo v krabicce, tedy v krabickach, on si nosil batoh jen aby do toho dal jidlo :-D je fakt ze nas bylo hodne, co takhle papali, takze nebyl problem... Pujcovali jsme si to :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Nojo, tak to, že jsem si do školy nevzal lžičku na tvaroh se stalo už mnohokrát... no, aspoň se spolužáci dobře bavili, když jsem ho z vaničky nabíral celozrným rohlíkem. :D
    A zkušenost se šejkrem mám bohužel taky. Možná právě proto si šejkr vypláchnu hned po návratu ze školy, ještě před tím, než si umyju ruce. :D
    Moc ti fandím, tvůj blog jsem objevil na doporučení a je vážně super. :))

    OdpovědětVymazat
  15. :D;D:D . Téma receptama mám naprotsto stejný problém:D ačkoli je to třeba i pozivatelne, co dokonce moc dobře, vypadá to strašně-viz moje dýňová polévka:D příbory(hlavně lžičky) si doma nechávám skoro permanentně když je potřebuj, to j. Pak těžký jíst jogurty, když není čím:D a nejvtipnejsi je, že když ty lžičky npotrebuju, mám v tašce třeba rovnou čtyři:D naštěstí se mi teda nestává, že bych někde nechala shaker od proteinu, ten nepoužívám, ale věřím, že to pak musí být naprosta libovka, ono stačí miska od ovoce a po pár dnech.. To je taky slušný odeerek:D:D

    OdpovědětVymazat
  16. ha :D super článek... jo a ke 4) pěkně to smrdní :D

    OdpovědětVymazat

Za každý komentář moc děkuji! :) Pokud neodpovím, neznamená to ignoraci, ale ''pracovní vytíženost'' :D