Posedlost

Ahoj lidi!

Nejdřív pro vás mám ''překvápko'' - na webu osvalech.cz je už další článek ode mě :D Tak pokud máte volnou chvíli (= nevíte do čeho/koho píchnout), tak si jej můžete přečíst ZDE.

Musím se vám k něčemu přiznat, dneska jsem zhřešila :/ Koupila jsem další čtvery legíny! :D Původně jsem šla do města proto, abych sehnala boty na soutěž. Ale to je prakticky nemožný tady u nás. Potřebuju černé, s uzavřenou špičkou. To toho chci tak moc?? :D Ne, mají milion bot, kromě těch, které potřebuji. Musela jsem tedy zahnat svůj žal a když jsem našla úžasně barevný legíny kus za 70 kč, nemohla jsem odolat :D Zítra čekejte fotky, toho vás neušetřím! :D

Zrovna dneska ráno než jsem šla do posilky jsem si prohlížela nějaké staré fotky. No.. to ''staré'' bych měla dát do uvozovek (taky jsem to teď udělala :D) Staré fotky jsou z doby před 5, 10 lety, ale já si prohlížela jen ty, které mám na počítači. Takže tak maximálně rok a něco zpátky. Někdy se prostě na chvíli dostanete do situace, kdy vám připadne, že nevidíte pokroky. A právě v tu chvíli se ráda podívám na svoje starý fotky a uvědomím si, jaký velký pokrok jsem za tu dobu udělala. Není to jen o tom, že se mi změnila postava, ale jak jsem psala i v článku pro osvalech.cz, změnila jsem se celá. Jasně, pokud mě sledujete už od mého ''začátku'', nejspíš pozorujete ty změny na těle, ale do hlavy mi nikdo nevidí (ani pokud máte nějaké supermoderní rentgenové brýle :P :D) Právě tam totiž proběhly ty největší změny.

Zrovna včera jsem večer mamce ukazovala zatnuté bicáky (jo jsem tragéd :D) a ona říkala, jak si živě pamatuje, jak jsem seděla na stejném místě a byla jsem sotva poloviční. Pamatuju si na ty plochý ruce (opravdu to jde, neměla jsem paže normálně kulatý po obvodu, ale byly to takový...pádla? :D), kostnatý ramena, vystouplý lícní kosti, zápěstí, které dokážete sevřít jen mezi dva prsty, a neexistující zadek (jo, opravdu může být ještě menší než ten co mám dnes :/ :D) V hlavě bylo prázdno. Nevím jak to popsat... myslela jsem vůbec na něco? Faktem je, že z té doby mám pouze takové útržkovité vzpomínky, jako by to celé bylo v mlze a jen občas se sem tam objeví záblesk světla.

Opravdu jsem taková byla? Ano. Stydím se za to? Těžká otázka, ale nejspíš taky ano. Jo, je to hrozný se stydět za svou minulost, ale člověk dělá chyby (a někdy sakra velký!) Ale my musíme být silní a dokázat minulost nechat za sebou a soustředit se na to, co se děje teď a tady. Chovat se a jednat tak, abychom si nikdy nemuseli říct ''Kéž bych to tenkrát udělal/a jinak...'' Tak se teď řídím. Každý den se snažím, abych už své minulosti nikdy litovat nemusela.

Mám velký cíle a taky dělám všechno pro to, aby se jednoho dne staly skutečností. Nejsem trpělivý člověk, ale poslední dobou mi dochází, že se trpělivosti budu muset prostě naučit. Všechno co chci a po čem toužím, to se podaří jedině pokud budu trpělivá a nevzdám se, jakmile hned neuvidím výsledky. Nespěchám na svoje tělo, už ne. Užívám si celý ten proces. Pokroky v posilovně, růst svalů, síla, rychlost, dovednost... to všechno chce čas. A právě teď jsem sakra ráda za to, že jsem takový extrémista a vždy se do všeho vrhnu na 100 %. Pokud bych nebyla tak cílevědomá, celý proces se ještě zpomalí.

Když něco chcete, nemluvte o tom. Klidně mlčte, ale začněte dělat něco pro to, abyste se dostali o něco blíž ke svýmu cíli. Nikdy není pozdě začít. Úspěch se prostě nestane jen tak, musíte na tom pracovat. Můžete být kreativní, mít skvělé nápady a plánovat si budoucnost, ale bude to na nic, pokud o tom budete jen snít ale nedělat nic pro to, aby se to stalo skutečností. Za úspěchem ostatních totiž nikdy není jen to, co si myslíte, ale daleko víc práce, trpělivosti a pevné vůle.

Ano jsem posedlá. Je posedlost špatná? Není! Pokud chcete uspět, je to potřeba. Chcete být lepší, rychlejší nebo silnější než ostatní? Musíte vynikat. A když chcete vynikat, asi k tomu nebude stačit jen to, že budete něco dělat průměrně. Jako ostatní. Musíte tomu dát víc! Potřebujete tu vášeň, která vás bude hnát dál kupředu a neuspokojíte ji, dokud své cíle nesplníte. Dokud nebudete lepší než ostatní.

Toto platí jak v životě, tak ve cvičení nebo dietě. Uspějete pokud budete odhodlaní a trpěliví. A pokud budete opravdu konat místo toho, abyste o svých snech a cílech pořád jen mluvili.

Jasně, když chcete něčeho dosáhnout, nebudete mít podporu od všech. Musíte se přestat zajímat o to, co si o vás a vašich cílech myslí ostatní. Je to je a jen vaše věc. Většina lidí žije průměrně. Nenastaví si tu laťku dostatečně vysoko a prostě životem jen tak ''proplouvají''. Ale to nemusíte být vy. Takže nenechte nikoho a nic, aby vám stál v cestě (a to nemyslím jen ve frontě na oběd). Jestli se to ostatním nezdá příliš bláznivé nebo neuskutečnitelné, tak vaše sny nejsou dost velké!

Ale největším ''protivníkem'' jste stejně pořád sami proti sobě. Vy po sobě budete chtít víc a víc. Vy se budete soudit přísněji než ostatní. Ty semínka pochybností od ostatních necháte vyrůst a zesílit, aby vás nutily pracovat ještě intenzivněji. Abyste byli rychlejší, silnější, lepší a úspěšnější. 

Nikdy jsem nechtěla být průměrná. Žít průměrně, vypadat průměrně, dělat to co ostatní. Jsem pyšná na to, že si žiju jak chci a jdu si svou vlastní cestou. Nejdu s davem. Jo ta moje cesta bude asi trochu strmější. Ale aspoň díky ní budu mít hezčí zadek.

Hold strong