I kill because I'm hungry

Ahoj lidi!

Před chvílí jsem doma dovysávala (ano,po deváté večer, chce mě někdo za sousedku?), ale nohy mě už jaksi vypověděly službu :D Ano, hádáte dobře. Dneska byl můj oblíbený ''leg day'' a po nějaké době jsem zase (mimo jiné :D)  zapojila i cvik hip thrust (o kterém jsem psala třeba v článku ZDE) a sumo mrtvé tahy. Na legpressu na závěr jsem se zase málem rozbrečela, to už je celkem normální :D Ale tentokrát jsem to přepískla trochu víc, než normálně a cesta domů mi trvala o 20 minut déle, než obvykle (a ne, nestavovala jsem se cestou do cukrárny ani pro léky proti bolesti :D) I po příchodu domů jsem byla trochu v šoku, tak jsem si napustila teplou vanu, že mi to třeba ty nohy trochu uvolní a já debil jsem tam vlezla i s ponožkama :D No nic, zbytek dneška jsem tedy strávila v izolaci s nohama nahoře a že jsem ten odpočinek už fakt potřebovala! Večer jsem si ale řekla, že bych aspoň něco udělat mohla, tak jsem vysála ty dvě místnosti, kde máme koberce (ještě, že jich není víc!) a vrátila se do své původní, pohodlné pozice. A teď mě tu máte, jste rádi!? :D

Nápad na dnešní článek jsem dostala dnes, když jsem se rozhodla, že odpovím na vaše emaily. Mě nerozhodí jen tak něco, to už asi sami víte. Jsem prostě flegmatik a věci mi jsou...někde :D Ale jsou situace, které mě dokáží celkem dobře vytočit a probudit ve mě nějaký ten vztek. Uvidíme, jestli se v některých z nich shodujeme. Budu ráda, když mi pak napíšete i vy do komentářů, co dokáže nejvíce rozčílit vás :D

1) Vrátím se tedy k tomu, jak jsem se rozhodla odpovědět na emaily. Vybrala jsem si nejdelší email, přečetla a napsala odpověď ve formě slohu (prostě hóódně dlouhý :D) Jsem spokojená se svou odpovědí a kliknu na tlačítko odeslat a v tom na mě vyblikne veselá zprávička ''Zprávu se nepodařilo odeslat (byla překročena disková kvóta)'' WTF? Kliknu na OK a vidím, že celá moje odpověď zmizela bůhvíkam! Už ve mě začíná probublávat vztek. Klikám mezi rozepsané, NIC. Odeslané, NIC. Zkouším i spamy (jo, to by bylo asi divné, kdyby se tam ta zpráva uložila, ale tak zkusit jsem to musela :D), NIC. 

Takové chvíle nejsou příliš výjimečné. Nechtějte ale být v mé přítomnosti, když se něco takového stane. To se pak divíte, jaká sprostá slovíčka dokáže taková holčička jako já vypustit do světa :D

2) Na to, že posilovnu považuju za svůj druhý domov, mě i tam dokáže řada věcí pořádně zvednout ze židle (nebo z lavice na bench? :D) Nebudu tentokrát útočit na ty, co 2 hodiny obývají kardio stroje, to je jako házet hrách proti zdi :D 

Bench press moc často necvičím, raději dělám tlaky na prsa normálně s jednoručkami, protože...no, z mnoha důvodů :D Například většina lidí má silnější jednu ruku než druhou a když cvičíte bench, jedna ruka bude přebírat víc váhy, což u jednoruček nehrozí. Navíc s jednoručkami dokážete ten cvik provést ve větším rozsahu pohybu. Ale tím jsem se dostala někam úplně jinam :D Když už ale jdu na bench, vždy je na každé straně naloženo přes 40 kilo. Né, že bych si na takovu váhu netroufla (:D), ale 100 kilo na bench zatím opravdu nedám a pokaždé sundávat z každé strany troje kotouče není zrovna něco, proč jsem do posilovny přišla :D To stejné se stává na Smithově stroji. Tam naštěstí nechodím skoro vůbec, takže mě to tam fakt netrápí a nechám ostatní, ať si to po sobě uklízí :D

Ale beru to z té světlé stránky - taháním tolika kotoučů aspoň posílím svůj úchop, což mi pak pomůže například při mrtvém tahu. Taková náhrada cviku farmers walk! :D A nejspíš se to osvědčuje, jelikož na mrtvém tahu se zlepšuji a včera jsem pokořila svůj minirekord - 2x 82 kilo. Bez rukavic, pásku, trhaček a ostatních...vymožeností :D Jo jasně někteří z vás to mají na rozcvičku, ale já jsem zatím lemra, tak mě berte s rezervou :D 

V posilovně ještě zůstaneme. Jak jsem vám už párkrát psala, při cvičení na mě není moc hezký pohled. Debilní výrazy v obličeji, řasenka stékající až po bradě, vlasy vypadající, jako by hřeben pro mě bylo jen sprosté slovo... Ale jak se říká ''Pokud po cvičení vypadáš dobře, netrénoval jsi dost tvrdě!'' :D Toto tedy splňuju všemi deseti a pokud byste mě po mém tréninku viděli, dáte mi za pravdu. Ale nemám na lidi, co při cvičení vypadají neskutečně nasraně. Neříkám, že se při cvičení musíte usmívat jak sluníčko a zdravit všechny okolo ''Ahojík'', to mezi činky a železa opravdu nepatří. 

U nás v posilce však vídám tak 2, 3 chlapy, co vypadají jako vrazi, opravdu. A jde z nich strach. Ale pokud si pánové myslíte, že jen kvůli tomu, že na mě hodíte výhružný pohled, vás pustím k tyči na dřepy, to se teda šeredně pletete! :D Možná kdybyste se na mě hezky usmáli...

3) A teď se dostáváme k hlavnímu bodu programu a tím je jídlo :D

Když občas zavítáte na nějaký foodblog s recepty, jídlo na fotkách je krásně nazdobené, lívance naskládané do vysokých pyramidek... Prostě vás to láká si ten recept vyzkoušet a věříte, že výsledek bude vypadat jako na obrázku. Chyba lávky, přátelé :D Z těsta na lívance vám neuděláte lívance, ale nakonec z toho na pánvi upachtíte podivně vypadající kaši, jelikož těsto je příliš řidké/husté/moučné/pánev moc či málo rozpálená/chybí podstatná ingredience. Na nějakou dobu vás elán do vaření a pečení přejde a vrátíte se zpátky ke své klasice (opéct maso, uvařit rýži, otevřít cottage...), kterou (pokud nejste úplný trotl) pokazit prostě nemůžete. Pak to zkusíte znovu, tentokrát jiný zázračný recept, bohužel s podobným výsledkem. Po několika nevydařených pokusech zanevřete na to, že se ve vás nějaký talent na vaření vůbec skrývá a ke klasice se vrátíte už na trvalo :D

Ti z vás, co si do školy/práce nosí krabičky z jídlem se možná ztotožní s mým dalším problémem. Ten nastane, když si zapomenu příbor :D Nestává se to často, ale když už, dostávám se někdy do docela vtipných situací :D Teď musím říct, že je štěstí, že většina mého jídla je taková ''sušší'' a nenosím do školy v krabičce například knedlík s omáčkou :D To by teprve stálo za to! :D

4) No a úplně nejhorší je, když mi dojde protein. Ne, je něco horšího. Když nechám šejkr od proteinu v jedné tašce, druhý den si vezmu jinou tašku a ten šejkr tam špinavý najdu až po pár dnech. To pak teda opravdu stojí za to! Nevěříte? Zkuste to! :D

Co vy?