THIS is what I do

Ahoj lidi!

Hned zezačátku se vám musím pochlubit, prostě musím! U nás v Albertu mi udělali radost, a zlevnili batáty skoro na polovinu! :D Hned jak jsem se to dozvěděla, úplně mi zaplesalo u srdce a vydala jsem se na lov! Ukořistila jsem jich asi tak 7 kilo, u pokladny ze mě měli fakt radost :D To nikdy neviděli nikoho kupovat tolik batátů? No, u nás je zřejmě kupuju jen já, tak se na mě vždycky prodavačky už usmívají, protože ví, pro co tam zase jdu :D Takže když se tam vydám, určitě mají tak o polovinu větší tržbu než obvykle :D

Dneska jsem vám chtěla ale napsat o něčem jiném. Bude to takové moje vykecávání, ale třeba to přežijete. Jestli takové články nemáte rádi, najeďte v rohu obrazovky na červený křížek a nemusíte tu ztrácet čas. Nápad jsem dostala dneska odpoledne, kdy jsem si přečetla článek mé bývalé nejlepší kamarádky na jejím blogu. Nejspíš neví, že o něm já vím. Ale ona o tom mém ví, takže očekávám, že jakmile si tento článek přečte...no, uvidíme co se stane.

Nebudu psát její jméno, jelikož můj blog zná víc mých spolužáků a nechci, aby věděli o koho jde. Útržky z článku jsou takové ty klasické věty - ''jeden z nejkrásnějších okamžiků, když vidím na váze nižší číslo'', ''jíst dětské porce'', ''miluji hubenost a potřebuji ji ke spokojenosti''... Nepřipomíná vám to něco? Že by pro-ana blogy?

Holky, co se úmyslně chtějí stát anorektičkami? Co se vzhlíží v hubenosti, protože ''kdo je hubenej, ten je IN a šťastnej'' Říkají si ''až zhubnu, budu šťastnější''. Bohužel to tak většinou není, ale na to si každej přijde sám. Mě to připadne, že tyto holky se snaží stát anorektičkami proto, aby byly něčím zajímavé, nebo aby na sebe upozornily. Ale každá ''skutečná'' anorektička vám řekne, že to je všechno v hlavě. Nedostanete se do toho ''dobrovolně'', že si řeknete ''Tak, a od zítřka jsem anorektička''. Je to výsledek často dlouhodobého trápení. Nedostatku lásky. Touze po tom, být dokonalí. Když na vás lidi kladou příliš velké nároky a vám se je občas nepodaří splnit, pak máte pocit, že se vám zhroutí svět a všechny jste zklamali. Uzavíráte se do sebe a chcete se za své chyby potrestat. A takto se mnoha holkám/klukům často otevírá cesta k anorexii.

A jak určitě víte, z této nemoci je velmi těžké se vyhrabat. Tehdy se ukáže, jak silná jste osobnost, jak dokážete bojovat za svůj život. Protože tady o život opravdu jde. Holky se v této nemoci často plácají třeba přes 10 let. Kus života, který tím naprosto promrháte. Prvním krokem vpřed je si uvědomit, že s vámi je něco v nepořádku. To je první a poměrně snadný krok, to nejtěžší je teprve před vámi, tedy ta skutečná snaha se vyléčit. Vím to bohužel jak z vlastních zkušeností, tak od spousty holek, které mi skoro každý den píší a chtějí po mě radu. Svěří se mi s tím, co se děje, jak se do toho dostaly, v jakém jsou stavu. Já jim poradím, ale když jim o měsíc později napíšu znovu, jestli se něco změnilo, tak je to a) všechno při starém nebo b) váha ještě klesla. Píšou mi, že ''to nejde'', že se nedokážou překonat. S tímto už já bohužel nic neudělám, nedokážu ''přibrat za vás'' (ikdyž by se mi to třeba líbilo :D) Poradila jsem, a teď je to už jen na vás a podpoře vaší rodiny, jestli s tím dokážete něco udělat, nebo to dál necháte při starém a budete čekat, co se stane. A tak čekáte, a čekáte, a nakonec je z toho několik let a vše je stále při starém.

Já ale nemám nárok nikoho soudit, a tak to ani dělat nebudu. Je každého věc jestli chce ''být skinny'' nebo ne. Jestli chce být šťastnej nebo se trápit. Vypadá to, že celý svět nám neustále diktuje, jací bychom měli být a jak bychom měli vypadat.

Já si stojím za svým. Už nežiju tak, abych potěšila ostatní, aby se mnou vždycky všichni souhlasili a aby se jim líbilo, co dělám. Že se vám nelíbí moje postava? Víte co? I don't give a fuck! Miluju posilování protože miluju když se cítím silná a když vidím svoje svaly v zrcadle. Nechci být jako ostatní, nikdy jsem nechtěla. A líbí se mi to, ikdyž mi řeknete že vypadám jako chlap (lol) Když mi tohle napíše chlap, tak jsem ráda a bylo by asi nejlepší, kdybychom se setkali osobně a já ho mohla svou postavou VYDĚSIT aby i on začal konečně makat aby byl silnější a i on vypadal jako chlap!

Jo, stěžujte si na mé jídlo, že to vypadá divně. Proč že nosím tolik krabiček s sebou. Proč utratím tolik za jídlo. Proč si nedám tam zákusek a tam zas vánočku nebo nevím co. Proč nejím sladkosti, proč jsem ''na sebe tak přísná'' Já vím co chci a jdu si za svým. Ano, jsem extrémista a nehodlám se měnit. Prostě jsem se do něčeho opřela a už toho nenechám. Našla jsem si něco, co dělám na 100 %. Můžete totiž o svých snech buď jen snít, nebo je proměnit ve skutečnost. Chce to čas, chce to disciplínu, soustředěnost, silnou vůli a odhodlání. Nemůžete si to koupit, to to celé ještě víc ztěžuje.

Chci prostě od svého těla něco víc, takže tomu musím ''obětovat'' víc, než ostatní. Slovo ''obětovat'' je v uvozovkách, protože já to ani jako nějakou oběť neberu. Miluju svůj styl života a neměnila bych. Dneska večer někteří moji spolužáci jdou třeba na čoch, zítra prospí půlku dne. Já ne, ráno se vzbudím brzo nadšená, že mě čeká další den. Budu se cítit skvěle, půjdu si zacvičit a bude mi ještě líp. V pondělí o přestávce budu poslouchat, kdo kde se ožral a pak spadl do příkopu. Kolik děcek chybí, protože jim je třeba ještě špatně po sobotním flámu. A u toho si budu jíst studené jídlo z krabičky. Komu to vadí? Mě ne.

Lidi co sdílí moji vášeň mě pochopí, ostatní ne. Pro ty, co ano, píšu tento blog a komunikuju s nimi. Nechci být nějakým ideálem pro všechny. Ostatní to prostě budou muset nějak zkousnout. 

Pokud se chceš úmyslně stát anorektičkou, jen do toho! Pokud ti to pomůže ke štěstí. Já šťastná jsem a ne díky tomu, že bych byla hubená, nebo měla mezeru mezi stehny. Dělám to co miluju, mám svoje cíle, jdu si za nimi a každý večer usínám s vědomím, že jsem udělala všechno proto, abych se jim přiblížila. Budím se s radostí do nového dne a usínám natěšená na další. Můžu říct, že jsem se konečně našla.