Die...DIET!!

Ahoj lidi!

Nechala jsem vás pár dnů abyste měli čas se vzpamatovat z předchozího článku a jsem tu zase s dalším! Jde do tuhého, už mi není moc do smíchu... :D

Už mám totiž nový jídelníček. Do soutěží zbývá už jen 20 dní a ikdyby se mi to líbilo, na objemovém jídelníčku nemůžu být až do dne soutěže :D Už jsem zvyklá na větší porce, takže toto je pro mě nezvyk. Ze skoro čtvrt kila vloček na snídani před měsícem vám to klesne na 80 g a to už celkem rozdíl je :D Ale ta nejhorší věc, co mě mohla potkat - jsem bez ořechů. Mohla bych tedy jíst arašídy a kešu ''oříšky'', když to nejsou ořechy, že? :D No, nápad je to dobrý, ale opravdu by mi to neprošlo :D

Docela epic byla i moje dnešní příprava snídaně. Chystám si ovesný vločky a v tom zaslechnu ''Dej si mě'' Co to? ''No, ták, vem lžíci a pojď na to!'' Arašídový máslo na mě totiž volalo ze spíže! :D Já jen ''Víš co? Fuck you!'' a nechala jsem ho tam, ať na mě volá jen tak z dálky. Je to smutné, ale je to tak. Arašídy na mě řvaly taky, mandle mi pomalu skákaly samy na talíř. Bohužel asi zatím neměly zkušenost s někým, kdo má tak pevnou vůli, jako právě já :D

Nový jídelníček tedy vypadá takto (a nezkoušejte ho napodobovat, je to takový jídelák, abych se trochu vyrýsovala před soutěží, sedí na mou váhu, výšku a pohybovou aktivitu!)

Snídaně - 30 g hydro proteinu smartlabs, 80 g ovesných vloček, 1 vejce
Svačina - 150 g těstovin (váha po uvaření), 70 g kuřecího masa (po uvaření), zeleninový salát s oliv. olejem
Oběd - 1/2 sáčku rýže, 100 g kuřecího masa (po uvaření), kus zeleniny
Před cvičením - 5 g BCAA
Po cvičení - 30 g hydro proteinu smartlabs, 40 g maltodextrine
Svačina - 100 g těstovin (váha po uvaření) + 100 g kuřecího masa (váha po uvaření) + zelenina
Večeře - 180 g měkkého tvarohu nebo 30 g kaseinového proteinu smartlabs s hrstí ořechů

Je tam míň sacharidů i tuků než předtím, a připadne mi, že mám trochu míň energie, ale naštěstí na něm budu jen 2 týdny a ten poslední týden před soutěží ještě ten jídelák poupravíme. A po soutěži, to už zase budu jíst jak král, abych se dostala aspoň na těch 60 kg (samozřejmě postupně :D) Současná ranní váha je 53 kg (jo prcek) a na podium (lol) bych měla nastoupit tak s 50 - 51 kg (zbavená vody žejo)
Takže asi tak :D

Jinak už v pátek mi došla poštou soutěžní barva. Na poště jsem čekala asi hodinu, protože tam bylo tak milion lidí předemnou a samozřejmě i u přepážky pak byl problém, protože zrovna ten můj balíček nemohli najít (proč se mi to stává nějak podezřele často?)

A včera jsem si dokonce vybrala i ty boty na soutěž, které jsem sháněla! Musím se poplácat po zádech, že jsem zamířila rovnou do obchodu s botami a nekoupila vůbec žádné legíny! :D (ikdyž bylo opravdu těžké odolat)... Nakonec jsem vybrala dvoje a ještě nevím, které si vezmu. Hlavní výhodou je, že jsou opravdu pohodlný, takže i takovej trotl jako já v nich dokáže aspoň pár kroků ujít bez větší újmy na zdraví.
A nenechte se zmást. Oboje mají stejně černou barvu a zhruba stejně vysoký podpatek. To jen já neumím fotit :D Musím se přiznat, že než jsem našla vhodné místo na fotku těch bot, uběhlo asi 15 minut. Pak jsem nevěděla z jaké strany je vyfotit, aby tam nebyl v zátiší vidět nějaký bordel co mám doma.. Ale nakonec jsem to tak nějak zvládla. Děkuji za potlesk

Je to dost změna. Normálně totiž střídám akorát černé conversky, boty na cvičení, červené conversky, boty na cvičení, černé conversky, boty na cvičení.... :D Ale musím uznat, že k plavkám by tak dobře nevypadaly...

Jinak před pár dny jsem začala číst novou knížku - Total recall od Arnolda Schwarzeneggera (to jeho příjmení mě jednou zabije) A dlouho jsem se tak do něčeho zase nezažrala! Je to taková jeho autobiografie, ve které popisuje svůj život od začátku až...po někdy (do konce naštěstí ne :D) Já jsem zatím tak v první čtvrtině, tam je to hlavně o tom, jak se dostal z nějaké malé vesničky v Rakousku do Ameriky a plní si svoje sny co se kulturistiky týče. Je opravdu skvělý číst ty jeho pocity. To, jak byl (a určitě i je) neuvěřitelně cílevědomej a jak má pevnou vůli (nepřipomíná vám to někoho?? :DDDD)

Zaujala mě třeba ta část o jeho lýtkách. Každej má prostě partie, které mu rostou rychleji a vypadají lépe, než ten zbytek. U něj to byly třeba bicepsy, hrudník, záda... To pak má většina lidí tendence se při cvičení zaměřovat právě na ty partie, protože se jim prostě líbí, jak jim to jde, jak je ta partie silná... Ale ty svoje slabší části zanedbávají. Ale jak se říká ''Každý řetěz je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek'' (jo zase filozofuju :D) Jeho slabší partií byla lýtka. Tak co udělal? Ustřihl si u všech tepláků na cvičení nohavice nad lýtkama, aby je všichni ostatní viděli a on měl motivaci na ně cvičit a neopomíjet je.

Zpočátku je cvičil s nějakými 120 kily. Pak ale poznal chlapíka, kterej mu domluvil. On sám na lýtka cvičil s váhou přes 400 kilo. Arnold v tu dobu vážil nějakých 105 kilo a ten chlapík tu váhu na lýtka odůvodnil tím, že vlastně při každém kroku Arnold zvedal svou váhu, takže ta lýtka byla na něco takového už zvyklá a potřebují silnější podnět k tomu, aby víc rostla. Tak i Arnold začal na lýtka cvičit s váhou přes 400 kilo :D Chtěla bych teda vědět, na jakém stroji to dělal, protože u nás ve fitku snad ani všechny kotouče dohromady 400 kilo nedají :D

S tím tak trochu souvisí věc, o které jsem dnes chtěla psát. Jak moc je důležité to, co se odehrává v hlavě. A to hlavně při cvičení!

Například včera jsem cvičila nohy. Na závěr jsem si dala legpress. Minulý trénink jsem měla 125 kilo a zvedla jsem to 20x. Tentokrát jsem si tam dala stejně, ale v první sérii jsem udělala 8 opakování a bylo to nějak víc těžší než minule. Tak si říkám - ''Sakra nebuď lemra, minule jsi jich dala 20, teď to dáš znova!!'' Překonávala jsem se, ty obličeje které jsem u každého opakování dělala, bych opravdu nepřála nikomu vidět. Poslední 2 opakování jsem si trošičku pomohla rukama (lol :D), ale dala jsem to. Zacvaknu tu páku, sesunu se vedle na zem a vidím, že jsem si nevšimla, že tam je o jeden 15 kilový kotouč víc, než jsem si myslela :D Takže jsem tam měla 140 kilo, ale zvládla jsem udělat stejně opakování, jako s těmi 125. Kdybych to věděla hned, mohlo by se stát, že bych si říkala ''Jéžiš, to je moc, to určitě nedám tolik opakování''. Ale když si myslíte, že tam je míň, tak vám to prostě pomůže.

Dobře se mi taky osvědčilo toto - Když se chystáte provést nějaký cvik s větší vahou (ikdyž u mě ty ''vyšší váhy''.. :D), tak se připravte do začáteční pozice, na chvilku zavřete oči a představte si sami sebe, jak ten cvik provádíte a jde to úplně snadno. Hned na to oči otevřete a cvik provedete ''naživo''. Zkuste to, třeba to pomůže překonat nějakou vaši stagnaci.

Stejně fungují i další věci. Například nedávno jsem na instagramu viděla fotky z nějaké posilovny, kde měli růžové kotouče. Fakt, prostě takový barbie styl. A když se třeba chystáte dělat dřepy, tak ty růžové kotouče vypadají...že jsou lehčí. Opravdu. A pak vám ti cviky třeba zase půjdou lépe. Neříkám, že bych chtěla chodit do posilovny, kde je všechno růžové, ale... asi to má něco do sebe :D

A poslední věc. To mi pomohlo dneska, když jsem doma trénovala shyby podhmatem. Líbí se mi toto - nastavím si stopky na 10 minut a za tu dobu se snažím udělat co nejvíc shybů, co zvládnu. Ne v kuse. Udělám třeba 3 shyby, napíšu si ''3'' a hned jdu zkusit další. Takto jich prostě udělám co nejvíc do té doby, než čas vyprší. Pak si celkový počet sečtu. Toto zkouším 2x týdně. A zase to je o tom - zlepšovat se. Naposledy jsem v těch 10 minutách udělala dohromady 38 shybů podhmatem. Ale dneska 41 ve stejném čase. Jasně, je to jen o 3 shyby více, ale zase jsem se o trošku zlepšila. I malý pokrok je pořád pokrok. 
Ale to jsem trochu odbočila. Hlavní věc je toto - před tím, než jsem začala ty shyby dělat na čas, jsem si je párkrát zkusila se zátěží. Prostě jsem si mezi nohy chytla 3 kilovou činku a zkusila, kolik jich maximálně udělám. Udělala jsem 2 :D Ale to je jedno. Po tom, co jsem ty shyby zkusila udělat znovu, ale už bez toho závaží, šly daleko snadněji než kdy předtím! Je to zase v hlavě. Ale tak...můžete to zkusit i vy :)

Proto příště, až budete třeba stát pod tyčí na dřepy, tak si neříkejte ''Panebože to je těžký, to nezvládnu, spadne to na mě a zabiju se'' ale spíš ''Jé, to bude brnkačka, vždyť tam nic nemám, to by zvládlo i malý děcko'' A to ať už tam máte 60 kilo, nebo třeba 200. Protože pro každého má význam ''těžká váha'' úplně jiný význam :)