Obličejová slepota

K napsání tohoto článku mě přivedl příběh jedné ženy zveřejněný v časopise STYLE, která nerozeznává tváře lidí. Nevím, jak vy, ale pro mě je tato porucha novinkou. Samozřejmě občas ráno při pohledu do zrcadla tu osobu stojící proti mě ani nepoznávám, ale to je něco jiného! :D

Žena, o které byl tento článek, si uvědomila, že má problém, až kolem svých 20 let. Do té doby si myslela, že má jen extrémně špatnou paměť na tváře (ehm :D). Svůj problém se jí dosud nedaří správně popsat. Tvrdí, že je to takový život ve světě plném lidí, kteří mají sice stejný hlas, vlasy, oblékání a gesta jako ti, které znáte a třeba i milujete, ale ve tváři jsou pro vás úplně cizí.

Dokonce si plete své vlastní rodiče. Sice s nimi vyrůstá od dětství, ale i v současnosti se jí stane, že prostě jde po ulici a mine je bez povšimnutí! Doma je to už lepší - ta žena, co stojí u kuchyňské linky a má hlas, oblečení a vlasy jako její mamka, její mámou je.
Jednou takhle ležela nemocná doma a věděla, že za ní má přijít její babička. V tu ránu se ve dveřích objevila starší paní, a ona se jí vrhla kolem krku v domnění, že je to její babička, ale byla to jen cizí doktorka.
Další nepříjemnost se jí stala, když se její táta, který vždycky nosil plnovous, jednoho dne oholil. Tehdy několik týdnů každý večer brečela před spaním, protože měla pocit, že jí jejího taťku někdo vyměnil za úplně cizího pána a nikdo jiný v rodině to (kromě ní) neprokoukl.

Ale nakonec i s takovou podlou poruchou se dá žít. Osoby, které jí trpí, si vytvoří své vlastní způsoby, jak odhalit totožnost lidí v okolí (podle hlasu, gest, chůze, oblečení, vlasů), z obličeje vnímá vousy a knír. I to však není stoprocentní (v době jejího dětství se například v tělocviku nosily ty 'stejnokroje', dále si pak ženy často mění účesy, muži se oholí...)

Dokonce dodala, že nepozná ani samu sebe v zrcadle, a na fotkách jen podle oblečení! Další problém nastal, když se začala zajímat o kluky... Před rande neměla stres z toho, co si vezme na sebe, jestli se klukovi bude líbit.., ale jestli ho vůbec pozná! Jestli se třeba nebude hlásit k cizímu muži!

Na otázku, co teda vlastně vidí, taky nedokáže přesně odpovědět - tváře jsou jakoby rozmazané, ale rozpoznává lidi s velmi výraznými rysy (velký nos a podobně), takže třeba takovou Julii Roberts prý pozná. S tím souvisí taky sledování filmů, to je pro ni dost složité. Nejhorší jsou pro ni filmy s převleky - to většinou ani nepochopí děj!

O své nemoci dokonce nikomu neřekla, jen svému přiteli! Jelikož mají vztah na dálku, tak vždycky, když se mají setkat, si vezme stejné kalhoty a batoh, aby ho poznala :)

Má ale taky obavy, zda jestli v budoucnosti, pokud by se svým přítelem měla dítě, zda by ho poznala. Tady teda doufá, že zafunguje nějaký mateřský instinkt, no nevím...

Tak to je všechno o jejím příběhu, nevím jak vy, ale mě to připadne hrozně zajímavé a nevím, jak bych to zvládala! :) Taky jsem zjistila, že touto poruchou (odborně prosopagnosie) trpí každý 50. člověk! Naštěstí se to u každého projevuje v jiné míře :D Častěji se to objevuje u žen, než u mužů, takže smůla, mé drahé čtenářky! :D

Máte s touto poruchou nějaké zkušenosti? Taky se ráno divíte, kdo že to na vás kouká ze zrcadla? :D