Fáze kokosového ořechu

Nazdárek lidi!

Byla jsem docela překvapená, že minulý článek sklidil z velké části kladné reakce - původně jsem si myslela, že to bude přesně naopak, takže mě vážně moc potěšil každý, kdo mě v tom mém rozhodnutí podpořil :) Vlastně jsem se místo kritických komentářů spíš dočkala asi 30ti soukromých zpráv od různých slečen, které se taky na prsa chystají jít a ptaly se na cenu, kde jsem byla a podobně :D No, jen doufám že ''tímto'' nerozjedu nějakou prsatou máni. A jelikož spousta z vás chtěla, abych v dalším článku popsala detaily, tak jsem se samozřejmě rozhodla vám vyhovět! :D

Na konzultaci jsem byla na klinice Bodyestet v Brně u doktora Menšíka, u kterého jsem nakonec i na operaci byla. Při konzultaci se dohodnete na tom základním -

Pod sval / Nad sval / Částečně pod sval
- U mě jsme se dohodli uložit implantát částečně pod sval (nebo ne ani tak ''dohodli'', spíš mi to bylo doporučeno a já rozhodně nehodlala nic namítat :D)

Při umístění pod sval/částečně pod sval je sice delší doba rekonvalescence a je to bolestivější, ale výsledek je zato přirozenější (ve většině případů).

Umístění nad sval je vhodné zvolit, když už i teď máte aspoň nějaký svoje prsa :D Je to méně bolestivé a rekonvalescence rychlejší, ale zato jsou hodně nápadné u fitnessek, co mají nízké procento tělesného tuku (aka vyrýsovaná hruď a na tom připláclé dva pomeranče)

Velikost
- Velikost se udává v mililitrech, u mě jsme tam šoupli 355 ml. Původně jsme byli dohodnutí na 315 ml, ale v den operace jsem vyšilovala, a nakonec jsme se to změnili na těch 355 :D Když jde o velikost, nejde přijít s plochým hrudníkem a chtít tam narvat 800 ml. Sám doktor vám řekne, co je reálné a co ne.

Většina žen doporučuje jít o trochu víc, než kolik jste původně chtěly. Po operaci totiž 80 % žen lituje, že nešly na větší velikost :D Není to tak, že by výsledná prsa pak byla malá - ale člověk si na to hned zvykne, takže je to spíš v hlavě.

Já jsem chtěla takovou velikost, aby to na mě vypadalo přirozeně a mou postavu to doplňovalo, ale nezasťiňovalo. Mým cílem je celková symetrie - chci, abych si při pohledu na sebe řekla ''Jo, to je ale super sexy fit tělo!'' (což se ale asi nikdy nestane :D) a ne aby si na mě v posilovně ukazovali ''Koukni tam na tu pornohvězdu s obříma balónama co dělá dřepy!!''

Značka
- Každý doktor upřesnostňuje jinou - já mám značky Mentor.

Cesta vložení
- Jako bylo by to supr, kdyby to vložení implantátů šlo bez operace, ale bohužel tomu tak není :D Tu věcičku tam musíme nějak dostat, a používá se několik cest, jak je dostat na místo - podprsní rýhou, bradavkou, podpažím nebo místem někde na břichu (u té poslední možnosti jsem fakt valila voči :D) My jsme se dohodli na vložení podprsní rýhou

No, po dohodnutí na všech těchto věcech jsem dostala papír s informacemi, pokyny před operací a cenou. Při pohledu na cenu jsem se mírně vyděsila, ale u takových věcí se podle mě vyplatí nebýt skrblík a investovat do sebe. Jasně, můžete si najít někde doktora, který vám je udělá za 40 000, ale nikdo vám nezaručí, jaký bude konečný výsledek (co když se pak probudíte s prsem na zádech?? :D)

Dny plynuly a najednou přišel den D. Na operaci jsem musela nalačno samozřejmě, dostala jsem několik injekcí, nějaké oblbovací prášky a byla jsem si lehnout na pokoj čekat, než na mě přijde řada. Oblbovací prášky jsem prý dostala, abych nebyla vystresovaná - což by ale spíš potřebovala moje mamka, která mě s taťkem na kliniku ráno vezla a měla tak 10x větší strach než já :D Na pokoji jsem si ještě navlékla ''ultrasexy'' bílé vysoké stahovací punčochy a pak pod vlivem těch prášků hned usla. Probudila mě až sestřička s tím, že jdu na sál. Čekala jsem, že budu mít hroznej strach, ale byla jsem spíš taková malátná a bylo mi vše jedno :D Na sále jsem si ještě chvíli povídala s anesteziologem při tom, co mi dával nějakou injekci (což jsem překvapivě zvládla moc dobře, na to že se injekcí bojím snad víc než zubaře!!) a po pár sekundách už nic.

Probudila jsem se pořád celkem oblbá na operačním sále, ale to už se na místě tehdejšího plochého hrudníku tyčily obvázané dvě velké polokoule! :D Teď si ani moc nevybavuju, jestli už tehdy to bolelo, byla jsem hrozně oblbá, fakt strašně divnej pocit.

Nějak jsem se dostala na pokoj, kde jsem hned usnula. Po probuzení to ale začalo - fakt nejhorší bolest, jakou jsem kdy zažila. Nemohla jsem se sama vůbec pohnout nebo zvednout z postele. Když jsem si potřebovala dojít na záchod, musela mi pomáhat z postele sestřička - a to zvedání, to je šílený a ty první 3 dny, co jsem byla na klinice, to bylo naprosto nejhorší. Při tom zvedání máte pocit, jako by vám prsa měla vypadnout ven - strašný! :D

Potěšil mě pan doktor Menšík, který mě při kontrole oslovil'' Tak jakpak se má naše miminko?'' :D No jo, když v osmnácti vypadám na šestnáct tak se nemám čemu divit.. :D

Musím říct, že jídlo na klinice bylo výborný a ikdyž dopravit vidličku s jídlem do pusy byl nadlidský úkon, fakt jsem se najedla (většinou vleže, a asi by bylo hodně vtipné, kdyby mě při tom někdo natáčel a pak to zveřejnil na youtube :D)

Jak jsem psala - na klinice jsem byla 3 dny, tedy od středy od rána, kdy probíhala operace, do pátku do devíti hodin, kdy pro mě přijeli rodiče.

V pátek ráno došlo také k tomu, z čeho jsem měla nahnáno už od středy - vytahování drénů. To jsou takový hadičky zavedený ze stran do prsou (nebo z operované oblasti), ze kterých odtéká krev do takových malých nádobek (no to bylo něco na mě, které se dělá blbě když se trochu řízne do prstu a vidí kapku krve -_-) Paní, co se mnou byla na pokoji, šla na to vyndávání první, a když se vrátila zpátky s vyděšeným výrazem, měla jsem strach asi tak 100x větší. Odvedli mě tedy za doktorem, posadila jsem se na kraj lůžka a nejdřív přišlo na řadu sundávání obvazu, který jsem měla omotaný kolem hrudníku. To bylo, povím vám, taky něco - když mě ho sundali, pocit, že mě ty prsa upadnou, byl tak reálný, že jsem fakt už chtěla natahovat ruce před sebe a chytat je :D Pak jsem si lehla a dostala jsem na výběr - buď mi dreny vytáhnou rychleji (což bude víc bolet), nebo pomaleji (což bude méně bolet, ale zase to bude - překvapivě - trvat déle) No jsem přece ''tvrďák'' tak jsem šla na to rychleji :D Opět strašnej pocit, kterej popsat nejde, dokud ho nezažijete.

Jeli jsme tedy domů (pozn - až při půl hodinové cestě autem 3 dny po operaci prsou si fakt uvědomíte, v jak hrozném stavu jsou české silnice, jelikož sebemenší nerovnost na silnici vám způsobí hrozné bolesti :D), kde jsem zůstala celých 9 dní.

První tři dny se mnou zůstala mamka doma, jelikož sama bych asi nepřežila. Teď zpětně se divím, že mě během těch pár krušných dnů ani jednou nevrazila. Jednu noc jsem na ni asi 8x volala z postele, že potřebuju ještě jeden polštář, nebo polštář oddělat, nebo si jinak lehnout, a pak, když se mi konečně leželo pohodlně, se mi prozměnu začalo chtít na záchod, takže jsem potřebovala zvednout, pak zase uložit.. :D

Bolest ale nebyla to, co by mě nějak překvapovalo - horší bylo to těhotenské břicho! Opravdu, asi do dvou týdnů po operaci jsem vypadala jak v šestém měsíci těhotenství. V třetím týdnu se to zlepšilo a už jsem vypadala tak na 4. - 5. měsíc :D Četla jsem spoustu diskuzí a tak 95 % žen mělo stejný problém. Nejspíš vlivem těch různých prášků proti bolesti nebo anestezie, to nevím přesně, ale fakt jsem jednu chvíli měla podezření a chtěla jít pro těhotenský test :D No, naštěstí ten otok začal po zhruba třech týdnech ustupovat, hurá!

Celou tu dobu jsem nosila antisexy stahovací podprsenku, kterou nosím doteď a ještě ji budu nosit nějakých pár týdnů. Na jednu stranu je to výhoda - stahuje fakt hodně, takže na první pohled není až tak moc vidět, že bych na operaci byla (což ale byl asi jen můj dojem, jelikož to okolí i v mikině poznalo :D) Musím říct, že už se nemůžu dočkat, až si půjdu koupit nějakou novou podprdu, jelikož do těch, co mám doma, se už teď (překvapivě) fakt nevejdu :D Bohužel budu muset počkat ještě pár týdnů, než si prsa ''sednou''

To je další věc, o které bych se měla zmínit. Po operaci se prsa budou hodně měnit a budou se měnit dlouho. Těsně po budou poměrně vysoko, oteklé atd... což asi není to, co vás uklidní - vy trpíte bolestmi, konto zeje prázdnotou a při pohledu na hrudník, který by vás teď měl potěšit, se vlastně vyděsíte! Žádný strach - jak jsem psala, tento výsledek rozhodně není konečný. Podle některých finální podobu získají až za 6 - 12 měsíců. Postupně budou měknout (:D) a sjíždět dolů do přirozené polohy. Proto není dobré si kupovat stovky nových podprsenek pár týdnů po operaci, když se prsa ještě budou měnit a za dalších pár měsíců možná budete potřebovat zase o něco větší velikost!! Je to prostě potřeba to vydržet no (což je pro mě, jakožto velmi netrpělivého člověka, fakt úžasné :D)

Pohyb a cvičení
- Tak to byla asi druhá nebo třetí věc, kterou jsem na doktora vybalila hned při konzultaci. Že se věnuju fitness a potřebuju, aby mě pak prsa nijak nepřekážela při cvičení.
Cca po dvou týdnech jsem začala chodit na dlouhé procházky. Ale žádné zběsilé tempo - nesmí vám příliš stoupnout tepovka. Nedávno jsem začala lehce cvičit nohy a zadek (bez vah, pouze na strojích nebo s vlastní váhou těla a tak, abych vůbec nezapojovala vršek a moc se nenamáhala) a taky ty nožky protahovat.

Cvičit vrchní část těla začnu po 10 týdnech od operace, takže mám ještě nějakých 5 týdnů čas. Na jednu stranu je to dobře - aspoň se mi ten vršek trochu zmenší a srovná se to s nohama (vždycky jsem líp nabírala svaly na vršku než na nohou ://// :D)
Co se týče cvičení prsních svalů, tak to asi vyřadím úplně. Poslední dobou jsem se jim stejně nevěnovala, kromě různých forem kliků. Hlavně proto, že když mám implantáty uložené pod sval, tak cíleným cvičením na svaly by mohlo dojít k jejich rychlejšímu opotřebení a taky by se mohly začít vzdalovat dál od sebe (= za chvíli bych měla prsa pod pažemi :D), po čemž fakt netoužím :D

Strava
- No, co vám budu povídat, stálo to za houby. Původně jsem si myslela, že když nebudu moct cvičit, tak aspoň jídelníček bude na jedničku. Bohužel jsem nakonec byla tak v depresi z nedostatku pohybu a toho, že jsem byla jen zavřená doma a ležela, že jsem podlehla nástrahám v podobě čokolád, které moji rodiče schovávají ve skříni! :/ :D Forma tedy opravdu nevypadala nejlíp.

Ovšem po tom, co jsem začlala opět lehounce cvičit, se všechno zlepšilo a už jsem opět ve svém striktním režimu, kterej tak miluju :3 Začínám rýsovat, což ovšem není ideální vzhledem k tomu, že nemůžu cvičit komplexní cviky, ale tak... prostě to nějak dopadne :)

Doufám, že tímto článkem třeba někomu pomůžu. Kdyby náhodou, klidně napiště otázky do komentářů nebo zprávu na FB a já se pokusím co nejdřív odpovědět :)