Ahoj lidi :)
Jak jsem v minulém článku psala, tak jedna z ''těch věcí'' už je naplánovaná :D V pátek jedu s kamarádem do fitka v Brně a budu natáčet ten tréninkový videolog s Tomášem Horákem. Už jsem si s ním psala, jé :D Každopádně to bude asi dost vtipný zážitek. Určitě se budu hrozně stydět, koktat a mluvit jako malý děcko :D Ale já to prostě dám, budu se chovat jako dospělej inteligentní člověk, kterej si neudělá totální trapas :D
Než se zase rozkecám o nějakých blbostech, radši hned začnu s tématem, kterému jsem se dnes chtěla věnovat...
''Jak se donutíš cvičit?''
''Obdivuju, že seš tak cílevědomá. Já to vždycky po chvilce vzdám.''
''Do cvičení se musím nutit, a většinou toho po chvilce nechám''
''Mě to tak nebaví, stejně to k ničemu nevede...''
Cvičení není mučení! Občas se mi zdá, že někteří používají cvičení jako takové ''trestaní'' - za to, že jedli špatně, nebo aby spálili co nejvíce kalorií a tak se ''odčinili'' za to, že snědli něco, co ''nesmí''. Však si to můžete i přečíst na některých blozích - ''Po obědě jsem snědla tatranku, teď to budu muset jít zase vyběhat :('' a podobně...
Toto je ale úplně špatně!
Jdete do posilovny, abyste se stali silnějšími. Abyste fyzicky překonali své hranice. Je to zabiják stresu. Místo, kde za sebou necháte všechny starosti a soustředíte se jen sami na sebe. Neslouží to k tomu, abyste se tam trápili, museli se do toho neustále nutit a odpočítávali čas do konce!
Jdete tam, abyste se cítili lépe, vypadali lépe a abyste si mohli užívat života naplno a cítit se sebejistě ve své vlastní kůži.
Není lepší, že si sami dokážete otevřít zavařovačku a nemusíte o to žádat svého ''silnějšího'' přítele? Že dokážete vyběhnout schody a všechny ostatní necháte ufuněné za sebou? Že zvládnete více kliků než většina vašich spolužáků? Že pro vás už tahání těžkých tašek s nákupem už nebude takový problém?
 |
| Jojo, zase :D |
Podle mě je nejlepší se hledat, dokud se nenajdete. Já už zkusila spoustu druhů cvičení - aerobik, jumping, thaibox, zumbu, běh, Insanity, tae-bo, HIITy, domácí cvičení, plavání, jógu,... Ale v ničem jsem se zatím nenašla. Nic mě neoslovilo tolik, abych se na to NESKUTEČNĚ těšila. Abych se nemohla dočkat chvíle, kdy si nazuju tenisky a jdu na to. Až do té chvíle, než jsem se zabydlela v posilovně.
Proč píšu ''zabydlela''? No proto, že prvních pár dní jsem tam byla nervózní. Kdo by taky nebyl? Šla jsem tam na vlastní pěst, sama, bez připraveného tréninku, ani jsem nevěděla, co tam je za stroje. Taky jsem si tam nedokázala dát pořádně do těla, byla jsem nervózní z lidí okolo, že se mi třeba budou smát a podobně :D
 |
| Nejdůležitější je ta flaška piva za mnou vzadu! |
Ale po pár dnech docházení jsem si uvědomila, že nějaký strach je naprosto zbytečný.
Lidi jsou sobečtí - jediní, o koho se zajímají, jsou oni sami. Pozorují sami sebe v zrcadle, kontrolují si formu, prohlížejí si svaly. A pokud tam ze sebe vyloženě neděláte hrozné pako (třeba něco TAKOVÉHO), tak se z vás nějaký outsider fakt nestane.
Vyrýsované břicho, svalnaté nohy, pevný zadeček, hezky tvarovaná ramena... Já miluju posilování, ale lhala bych, kdybych řekla, že to dělám POUZE pro ten neskutečně dobrý pocit ze sebe sama. Také miluju, jaký to má vliv na vzhled těla. Jak prostě dokážete tvrdou prací svou postavu přetransformovat.
 |
| Menší progress nohou - už to nejsou tak extrémní tyčky jako bývávaly :D |
Až nyní prožívám to, že se neskutečně těším na každý svůj další trénink. Připadám si tam sebejistě. Vybiju tam ze sebe všechny starosti. Zkouším nové cviky, dělám tam angličáky, občas si heknu, potím se, mám rozmazanou řasenku pod očima... ale co, je mi to jedno. Miluju ten okamžik, když si na ruce navleču rukavice a vydám se mezi ta ''železa''. Když začnou hrát nějakou pořádně nabíjecí písničku a já můžu začít dřepovat s činkou na zádech. Když mě lidi v posilce chválí za to, že tvrdě makám, nebo chtějí nějakou radu. Když tam ze sebe dám všechno a odejdu sice s rukama/nohama jako z gumy, ale už natěšená na další den, kdy budu zase o něco silnější!

Víte, do čeho se musím nutit? Do odpočinku. Do toho, abych si od posilky prostě dala pohov a regenerovala. Dalo to sice pár let práce, než jsem našla, co mě skutečně baví a naplňuje, ale teď to za to stojí! :) Moc děkuju všem tady na blogu, kdo mi ze začátku, kdy jsem šla poprvé do posilovny, dali nějaké rady. Někteří z vás mě předem varovali - ''Jak jednou začneš, už nebudeš chtít přestat!'' A měli pravdu! :)
Co vy, musíte se do cvičení nutit?